školení Port de Bras v Moskvě - z pohledu mě jako maminky

Port de Bras Trainer Course v Rusku

aneb smršť emocí jedné matky, která cvičí, cvičí …

    a … cvičí

 

3. - 4.6. 2017 proběhl v Moskvě tzv. Trainer Course - jedná se o školení pro prezentéry - šiřitele tohoto směru, ale zúčastnit se může kdokoli, koho port de bras zajímá a chce si rozšířit obzory.  Zároveň si lektoři navýší svou kvalifikaci, popř. je možné povýšit z lektora na status školitele - samozřejmě při dodržení dalších příslušných podmínek.. Trainer Course se koná v Moskvě 2x ročně, ale pokud byste nechtěli cestovat tak daleko, je možné se zúčastnit tohoto školení v Bratislavě na podzim 2017.

Úžasné je, že celý školením Trainer Course vás provází samotný tvůrce programu Vladimir Snezhik a jeho manželka Olga, která mimochodem přijede na podzim tohoto roku s Vladimirem do Bratislavy při příležitosti konání dalšího Trainer Course, takže kdo se věnuje PDB, určitě doporučuji - není třeba překonávat vzdálenost ČR - Rusko :)

 

a jaké to teda bylo v Rusku, když jsem tam jela já? No … bylo to plné emocí.

Začalo to takhle:

 

                                    

 

… Letiště Václava Havla. Dávám s karamelový muffin a říkám si: Ty jo, to je moje velká cesta na školení do zahraničí, a ještě k tomu do Ruska (před dětmi jsem takhle jezdívala celkem často) - takže si dovedete představit ten údiv v mém upřeném pohledu na toho muffina. Přemítla jsem si všechny debaty s mým manželem, jestli do Moskvy jet a na co a že proč zrovna Rusko, Bože - kdyby to bylo Španělsko nebo Itálie, tak by to bylo lepší, možná bezpečnější. Pak následovalo řešení toho, kam s dětmi - kdo je přivede, odvede, nakrmí apod. … Pár měsíců to trvalo než se uzavřelo, že teda pojedu. Teď tady hledím na ten muffin, vedle hledím na pas a v něm vízum do Ruska a já za chvíli letím a pozooor - toho muffina si sním v klidu, nikdo nikde nekřičí, neříká: mamiii, mamiii … a najednou je mi smutno … Zjistím, že se mi nechce do žádné Moskvy mávat zase rukama a občas šoupnout nohou po podlaze a jevit se u toho elegantně :) Já chci na hřiště se svými dětmi a milovaným manželem…

 

 

 

       parachute-mind.jpg                                  To jsou emoce … a to jsem ještě neudělala “check-in”, jak to bude 

                                                                                                        vypadat, až doletím na místo.

 

Už sedím u Gate … Naproti mě sedí příslušnice ruského národa a já si opakuju se zavřenýma očima: open mind, open mind - to, co máš v hlavě, jsou jen předsudky … otevřu oči a ta přemalovaná Ruska s kozačkama skoro až po pupík s očima zabodnutýma do mobilu vypadajíc dost namyšleně ,,, tam pořád sedíí.. uááá. Pomyslím si: ha, je třeba zapojit pozitivní mysl - určitě mě tam čekají supr zážitky se spoustou fajn Rusů :)

Jak vidíte .. smršť emocí pokračuje

 

Šťastně jsem doletěla do Moskvy a posílám sms do Prahy k rodine, že je vše

                                                oookááá


                                       
 

             OMG, toho jsem se bála, všechno je Rusky :))) Azbuku jsem se nestačila naučit a bláhově jsem doufala, že v megalopolis budou hlavní nápisy Anglicky.  To jsem ale blázinek. Jak se asi pozná podle těch obrázků obchod, říkám si -??? Pozitivní mysl se ozvala a říká: Hele, čísla jsou tu jako u nás, juchu …

 

Dimitrij mě vyzvedl na letišti - řidič, kterého zajistil Vladimir Sneznik. To mě zachránilo - dovezl mě až k hotelu.


Tohle je pohled, který se mi naskytl, když jsem vstoupila do onoho hotelu. 


   Tady je další zajímavý pohled, tentokráte na “ASI” recepci hotelu?


 

Bližším zkoumáním zjistím, že v pultíku je plno pavučin, takže odvozuji chytře, že tahle recepce zřejmě nefunguje  

a dovtipuju se, že jsem byla asi zavezena na špatné místo. Následuje další emoce:

PANIKAAAAA - mám vybitý mobil, neumím Rusky, nevím, kde jsem, resp. jsem v nějaké špinavém baráku a nikdo kromě mě tu asi není a snad ani posledních 20 let ani nebyl …

 

                Zkouším vyjít pár pater, jestli najdu nějakou živou duši, která by mi pomohla - marně. Takže se obrátím na podpatku a vycházím ven ze dveří, které těsně minuly obličej nějaké elegantní dámy. Hned po omluvě jsem na ní zaútočila s otázkou, jestli neví, zda jsem na správné adrese. Otázka byla položena anglicky a dostalo se mi ruské odpovědi a podle krčení ramen odhaduji, že paní neví a říká slovo “hotel” a kroutí hlavou. To nevypadá dobře. Každopádně mi bere papír s vytištěnou mapou, kde se nachází hotel a vytáčí číslo na svém mobilu, chvíli s někým hovoří a pak ukáže na prstech číslo sedm a ukáže prstem nahoru. Převedu to do angličtiny, co právě naznačila, jestli ten hotel je teda v 7. patře a ona odvětí: DA. V údivu hledím na tu paní a můj mozek vyprodukuje: spasiba, spasiba asi 5x za sebou, abych vyjádřila, že ji opravdu moc děkuju. Takže to byl 1. ruský anděl, který mě zachránil. Mé pozitivní “já” mi řekne: no vidíš, že ti Rusové nejsou tak špatní. 


Vyjedu do 7. patra, otevřu dveře a přede mnou v podstatě červený koberec, všude čisto, milá slečna na recepci… 

 

Takže na kontrasty narazíte všude :) ...obviously …


 

Port de bras spojuje

 

Jsem na pokoji, připojuju se na wifi a rychle píšu Adélce. Adélka je dcera jedné mé klientky, která patří k velkým stálicím na mých hodinách port de bras. Tahle její dcera čirou náhodou dostudovává v Moskvě, takže jsem se před odletem spojila s Adél, jestli by mi trochu pomohla s orientací v Moskvě a díky ní byl můj pobyt v Moskvě pohádkový. Tím, že jsem si v Moskvě připadala jako naprosto nemožná, hloupá osoba s orientačním nesmyslem, nemouhouc si navíc ani nic moc přečíst, kde jsem, kam jedu apod., tak pro mě Adél byla můj česko-ruský anděl. Během pár dní jsem s Adél zažila naprosto úžasné holčičí “kecací chvíle”, které nekončily, protože to byly naprosto přirozeně plynoucí konverzace. Znáte to, když si s někým povídáte a je to nucené, taháte z paty otázky, ať se ten proud slov rozjede a pořád to nejde? Na těch dětských hřištích to celkem zažívám a v takových případech se prostě raději nebavím. Jsem taková asociální matka - jednoduše se bavím jen s tím, kdo mi sedne a mám to tak hozené v celém mém životě. To, co pro mě není přirozené, prostě přeskakuju - jsem zastánce čistoty komunikace, takže když narazím na člověka, se kterým si rozumím, mám z toho vyloženě Vánoce a čerpám z takových setkání energii ještě dlouhou dobu poté.

 

Myslela jsem si, že se v Rusku vyspím a dodělám resty, ale v nejdřívější doba, kdy sem šla spát, byla asi 3. hodina ranní s tím, že mě čekalo celodenní školení port de bras :)

 

Tak tohle je jedno ráno po nočním výletování s Adél …Sama jsem se trochu lekla :) Ale stálo to zato.




 

No jen se koukněte, co jsme všechno stačily za pár dní a nocí :)



metro.jpg

mnamjpg.jpg



houpacka.jpg

A mimochodem jsem se v Rusku naučila port de bras na balóně, vedle něj, na něm a tak.

2. den jsme se učili pár port de bras pokročilých  triků s therabandem, 

ale o tom někdy příště - třeba na tomto odkaze:

www.mypilates.cz/clanky/skoleni-port-de-bras-rusko-2017-102/

 

ahoooj